Jsou proteinové doplňky bezpečné pro mladé sportovce? INKOSPOR poradí !

Proteiňák aka “must have”?

Dle studií ze západních zemí vidíme, že pokud je jídelníček mladého sportovce pestrý a vyvážený a má hlavu a patu, s největší pravděpodobností v něm bude bílkovin dostatek. Sportující děti by měly přijímat 1,3-1,8 g/ kg tělesné hmotnosti v závislosti na typu a intenzitě zátěže. Když bychom tedy vzali v potaz průměrnou hodnotu 1,5 g/ kg a padesátikilového sportovce, měl by tam za den nabouchat cca 75 g bílkovin.

Pokud by posnídal balení polotučného tvarohu, k obědu si dal 100 g kuřecí steak a k večeři 4 plátky eidamu, rázem už je na nějakých 72 g. A to jsme do součtu vůbec nezapočítali svačinky a potraviny, které primárně nejsou zdrojem proteinů. Však i takové ovesné vločky obsahují v jedné porci (cca 50 g) okolo 6 g bílkovin. Což znamená, že z nedostatku bílkovin v klasickém jídelníčku opravdu nemusíme mít strach.

Bicák už si brousí zuby

Sportující adolescenti jsou samozřejmě velkými fanoušky proteinových doplňků, neboť na jejich obalu či stránkách internetových obchodů se to hemží nasvícenými osvalenými borci a dospívající chlapáci pochopitelně chtějí též tuto svůdnou muskulaturu, aby na ni mohli lovit kolemjdoucí slečny.

Nicméně sportovci mají často pocit, že jakmile proteinový prášek projde jejich volátkem, prakticky ihned se přemístí právě do toho bicepsu, aniž by oni museli hnout prstem. Je tedy fajn upozorňovat na to, že svaly tam samy od sebe nenarostou, ale bude potřeba jejich dostatečná stimulace fyzickou zátěží. A vyvážený jídelníček a adekvátní regenerace, pochopitelně.

Obě strany mince

Proteinové doplňky stravy určitě mohou mít v jídelníčku své místo – například v momentě, kdy mladý sportovec nezvládne přijmout dostatek bílkovin pestrou stravou (například vegetarián s alergií na bílkovinu kravského mléka). Případně když odmítá před závodem či soutěží jíst z důvodu nervozity, smoothie s proteinem může být fajn řešení.

Dále když po tréninku či závodě není možnost žádného kvalitního jídla, tak proteiňák může sloužit jako náhrada bílkovinného jídla (sacharidy je nutné potom doplnit z jiných zdrojů). A taky můžeme přidáním proteinového prášku vyřešit, když v nějakém jídle není dostatek bílkovin – třeba taková ovesná kaše s odměrkou proteinu může být super nutričně vyvážené jídlo.

Pojďme si ale na rovinu říct, že protein ty přirozené zdroje bílkovin prostě nenahradí. Tam totiž mimo bílkoviny nalezneme i spoustu vitamínů, minerálních látek a stopových prvků a celkově je prokázáno, že čím méně průmyslově zpracované potraviny přijímáme, tím je to pro naše tělo výhodnější.

Zároveň se musíme podívat i na psychologickou stránku věci a je důležité brát v potaz, jak je daný jedinec vyspělý. Kor mladší sportovci mají tendenci doplňkům stravy přisuzovat často až zázračné účinky a z mého pohledu je mnohem vhodnější učit ratolesti pracovat s běžnými potravinami, než již od útlého věku spoléhat na bílé prášky s kouzelnými vlastnostmi.

Moudro na závěr

Suma sumárum, pokud vám domů adolescent přitáhne proteiňák, rozhodně ho nemusíte házet z okna (ten proteiňák samozřejmě) nebo na něj používat exorcistická zaklínadla. Rozhodně se nejedná o steroidy, doping, drogy nebo nějaké další zdravotní nástrahy. Protein může být fajn zpestřením jídelníčku a může pomoci ve specifických situacích, neměl by však tvořit základ jídelníčku a většinový příjem bílkovin.

 Autor: Ing. Mgr. Šárka Knížková